Zápůjčkou rozumíme situaci, kdy zápůjčitel přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle svého uvážení a libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Přičemž zápůjčka může mít jak peněžitou tak nepeněžitou formu. Je však zřejmé, že v peněžitá forma bude v případě zaměstnanců převažovat, tak se pojďme podívat blíže na tuto možnost.
Poskytnutí bezúročné zápůjčky ze strany zaměstnavatele, je pro zaměstnance jistým benefitem. Pokud si někdo půjčí peníze v bance, obvykle za to zaplatí úrok. V případě, kdy si půjčí od někoho bezúročně, vydělá na tom částku, kterou ušetří právě na placení úroků. Tato ušetřená částka představuje jeho majetkový prospěch a ten je předmětem daně z příjmů.
U zaměstnanců je od daně z příjmů osvobozen příjem od téhož zaměstnavatele, který plyne zaměstnanci v podobě majetkového prospěchu při bezúročné zápůjčce až do celkové výše jistin 300 000 Kč. Od zdaňovacího období roku 2018 je upřesněno, že majetkový prospěch z bezúročných zápůjček, který přesahuje výši jistin 300 000 Kč, se zahrnuje (vypočtený za jednotlivé kalendářní měsíce), do základu daně alespoň jednou za zdaňovací období, a to nejpozději při zúčtování mzdy za měsíc prosinec. Přičemž platí, že tento majetkový prospěch představuje úrok obvyklý.
Obvyklý úrok je definován jako úrok, který je v době sjednání zápůjčky obvykle používán peněžními ústavy v daném místě a za daných podmínek při poskytování obdobných produktů (úvěrů) veřejnosti.
V případě, kdy je zaměstnanci poskytnuta bezúročná zápůjčka, u níž přesahuje výše nesplacené jistiny 300 000 Kč, dojde ke zdanění pouze částky majetkového prospěchu odpovídající jistině přesahující částku 300 000 Kč. Pokud byl úrok sjednán, ale byl nižší, než obvyklý úrok, stává se zdanitelným příjmem rozdíl mezi úrokem obvyklým a sjednaným.
Při zdanění tohoto majetkového prospěchu zaměstnance je potřeba pamatovat také na to, že tento majetkový prospěch vstupuje do vyměřovacího základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění.
