Před několika týdny vydal Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudek ve sporu prvoligového fotbalisty Davida Lafaty a finanční správy a v něm se přiklonil na stranu profesionální sportovce. Lafata se soudil kvůli výdajovému paušálu, kdy jako živnostník uplatňoval 60% paušál; jeho činnost však byla před 2 lety jihočeským finančním úřadem vyhodnocena jako nezávislé povolání, u kterého je možné uplatňovat 40% výdajový paušál. Na základě vydaného rozsudku NSS však mohou být profesionální sportovci živnostníky a uplatňovat tak 60% výdajový paušál.
Podle NSS nejsou sice jednotlivé znaky živnosti v případě profesionálního fotbalového hráče naplněny v „čisté“ podobě (provozování činnosti samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost), avšak právní úprava jednoznačně stanoví, že obsahem náplně činnosti „Provozování tělovýchovných zařízení a organizování sportovní činnosti“ je mimo jiné také činnost výkonných sportovců provozovaná samostatně a za účelem dosažení zisku. Podmínky samostatnosti a za účelem dosažení zisku jsou v prováděcím nařízení uvedeny nadbytečně, protože se jedná o obecné podmínky, které musí být naplněny u každé živnosti (dle § 7 zákona o daních z příjmů). Dle soudu je podstatné, že právní úprava připouští činnost výkonného sportovce živnostenským způsobem, aniž by výslovně odlišovala činnost v individuálním a kolektivním sportu.
Na základě tohoto rozsudku finanční správa uvedla, že přizpůsobí svoji správní praxi při zdaňování profesionálních sportovců zejména v tzv. „kolektivních“ sportech (fotbal, hokej, házená apod.). Fyzické osoby dotčené touto skutečností mohou svůj nárok na uplatnění výdajů ve výši 60 % z příjmů v případech, že splňují zákonné podmínky, tj. v daném zdaňovacím období vykonávaly svou činnost v rámci živnostenského oprávnění a v daňovém přiznání si uplatňovaly výdaje procentem z příjmů ve výši 40 %, uplatnit podáním dodatečného daňového přiznání.
Soud uvedl, že pokud je v ČR s ohledem na neujasněnost právní úpravy v zásadě možné vykonávat samostatnou činnost profesionálního sportovce dle § 7 zákona o daních z příjmů buďto jako živnost, nebo jako nezávislé povolání, nelze podle soudu sportovce nutit, aby zvolili způsob, který je vhodnější z hlediska fiskálních zájmů státu. Pokud stěžovatel vykonával činnost profesionálního fotbalového hráče jako živnost na základě příslušného živnostenského oprávnění, příjmy z této činnosti představují příjmy ze živnosti dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů.
Lhůta, ve které může podat poplatník dodatečné daňové přiznání, je upravena daňovým řádem a činí 3 roky ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání daňového přiznání. Teoreticky může být tato lhůta i delší, pokud ji prodloužil některý z úkonů uvedených v § 148 daňového řádu. Tím je například situace, kdy došlo v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně k podání dodatečného daňového tvrzení.
Rozhodnutí soudu se dotkne až 2500 profesionálních sportovců. Poplatníkům, u kterých v současnosti probíhá daňové řízení, zohlední Finanční správa ČR uplatnění výdajů ve výši 60 % z příjmů (a to s odkazem na rozsudek NSS při splnění ostatních zákonných podmínek). Obdobně bude nahlíženo na činnost rozhodčích, kteří disponují příslušným živnostenským oprávněním.
