V oblasti zásob jsme se již věnovali tématu aktivace a změny zásob vytvořených vlastní činností, nyní se zaměříme na zásoby, které zůstávají z různých důvodů na skladě (z důvodu prošlé doby použitelnosti, morálního zastarání, evidence vysokého množství, které neodpovídá poptávce nebo jsou zásoby neprodejné za běžnou prodejní cenu apod.).
Nakládání s neprodejnými zásobami
Firmy, které obchodují se zbožím a drží tedy určité množství zásob, se snaží maximálně optimalizovat stav zásob na svém skladě. Smyslem je udržování rovnováhy mezi snahou finančních manažerů o co nejmenší stav zásob (z důvodu minimalizace objemu prostředků vázaných v zásobách) a požadavkem obchodních útvarů na co největší stav zásob (co do objemu a struktury), aby byly zajištěny plynulé dodávky zákazníkům.
Jedním z hlavních bodů při minimalizaci zásob by měla být minimalizace celkových nákladů na pořízení a udržování zásob, a to včetně nákladů z rizika. To jsou náklady související s vyřazením poškozených, zničených, zkažených nebo neprodejných zásob. V praxi se stále ukazuje, že téměř každá firma má poměrně podrobný přehled o stavu a struktuře jednotlivých složek zásob a o jejich pohybech v minulosti, o oblasti plánování poptávky a řízení stavu zásob už se to říci nedá.
V případě, že má firmy nadbytečné zásoby, snaží se nejprve rozprodat, a to většinou pod obvyklou prodejní cenou. Snížená prodejní cena pak může klesnout na úroveň nákladů na pořízení zboží. Pokud se ani za tuto cenu nepodaří zásoby prodat, je nutné snížit prodejní cenu pod pořizovací náklady a tedy prodávat se ztrátou. Tato ztráta je obvykle částečně kompenzována snížením nákladů souvisejících s udržováním neprodejných zásob na skladě.
V případě, kdy firmy při inventarizaci zásob zjistí, že jejich pravděpodobná prodejní cena bude nižší než cena, za jakou jsou zásoby oceněné v účetnictví, měly by postupovat podle § 26 zákona o účetnictví a přecenit zásoby na tuto sníženou cenu. To znamená vytvořit opravnou položku k zásobám. Protože se nejedná o zákonnou opravnou položku z hlediska zákona o rezervách, tvorba opravné položky bude daňově neuznatelným nákladem. Prodej zásob za výrazně prodejní cenu umožňuje alespoň daňově uplatnit pořizovací hodnotu nepotřebných zásob.
Pokud se ani se ztrátou nepodařilo zásoby prodat, pak v případě, že se firma rozhodla neprodejné zásoby likvidovat, tedy fyzicky znehodnotit a následně vyřadit z evidence, bylo podle zákonné úpravy platné do konce roku 2007 možné do daňových výdajů uplatnit pouze přímé náklady na provedení likvidace (např. odvoz, rozebrání, třídění a podobně). Účetní hodnota likvidovaných zásob byla ovšem daňově neuznaným nákladem. Změna nastala s účinností od 1. 1. 2008, kdy začalo platit ustanovení § 24 odst. 2 písmeno zg) zákona o daních z příjmů. Podle tohoto ustanovení jsou daňově uznaným výdajem i výdaje (náklady) vzniklé v důsledku prokazatelně provedené likvidace zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků; u léků, léčiv či potravinářských výrobků pouze, pokud je nelze dle zvláštních právních předpisů uvádět dále do oběhu.
Prokázání likvidace zásob
K prokázání likvidace je poplatník povinen vypracovat protokol, v němž uvede:
- důvody likvidace
- způsob, čas a místo provedení likvidace
- specifikaci předmětů likvidace
- způsob naložení se zlikvidovanými předměty
- pracovníky zodpovědné za provedení likvidace
Základní komplikací likvidace neprodejných zásob je právě její prokazatelnost. Dokumentace k likvidaci by měla být natolik průkazná, aby byla vyloučena možnost fiktivní likvidace (kdy by ve skutečnosti byly „zlikvidované“ zásoby rozprodány, aniž by byl zdaněn příjem z jejich prodeje). Pokud by nebyla prokázána skutečná likvidace podle zákona, nebyla by hodnota zlikvidovaných zásob uznána jako daňově uznatelný náklad a také by nebyl uznán nárok na odpočet DPH uplatněný při pořízení těchto zásob; tudíž by DPH z těchto zásob musela být dodatečně odvedena.
Vedle základního Protokolu o likvidaci zásob je vhodné zajistit i další věcné a listinné důkazy osvědčující skutečné provedení likvidace, jako například potvrzení specializované firmy, která provedla předmětnou likvidaci, doklad od provozovatele sběrného dvora, skládky či spalovny apod. Jako další vhodné důkazy je možno využít fotodokumentaci likvidovaných zásob i samotné likvidace, technický popis průběhu likvidace, využití vzniklého odpadu apod.
Z účetního hlediska je v případě, že je likvidace neprodejných zásob řádně doložena a prokázána, účtováno o úbytku zásob na vrub stejných nákladových účtů jako při běžném prodeji nebo spotřebě.
