Protože se blíží 15. červen, což je první z termínů pro platbu nově stanovené výše zálohy na daň z příjmů pro daňové subjekty, které mají jako zdaňovací období kalendářní rok a přiznání k dani z příjmů podávali v řádném termínu (do 3.dubna 2018), pojďme se blíže podívat na pravidla stanovení záloh.
Nové zálohové období začalo 4. dubna 2018, tedy dnem, který následuje po posledním dni lhůty pro podání přiznání k dani z příjmů za rok 2017, a poběží do 1. dubna 2019. V tomto novém zálohovém období daňový subjekt platí zálohy na úhradu daně z příjmů vyměřenou v budoucnu, a to jednak za právě probíhající zdaňovací období 2018 , tak i za období následující (2019). Při stanovení záloh po celé toto zálohové období se vychází z přiznání k dani z příjmů za rok 2017.
Může dojít k situaci, že za zdaňovací období 2018 bude poplatník podávat daňové přiznání v řádné lhůtě do 1. července 2019. V tom případě by se zálohové období protáhlo až do tohoto termínu.
Pokud se následně výše daně za rok 2017 změní (např. v důsledku podání dodatečného daňového přiznání), promítne se tato změna do následujících záloh, které mají být teprve placeny. Dřívější již uhrazené zálohy se již nepřepočítávají. Jestliže poslední známá daňová povinnost vznikla za období kratší nebo delší než dvanáct kalendářních měsíců (např. při zahájení činnosti či v případě fúzí), musí se daňová povinnost přepočítat na celý kalendářní rok a z této přepočítané částky se pak vychází při stanovení výše a periodicity placení záloh.
Všechny zálohy splatné v roce 2018, se započítávají na úhradu daně z příjmů vyměřenou za rok 2018 (tedy i záloha splatná 15.března 2018, která byla stanovena dle přiznání za rok 2016). Obdobně záloha stanovená na základě daňového přiznání za rok 2017, ale splatná až v roce 2019 (a to 15. března), se započítá na úhradu daně vyměřené za rok 2019.
Pokud se poplatník daně dostane do prodlení a nezaplatí zálohu včas, použije na úhradu daňové povinnosti ty zálohy, které jsou podle zákona splatné do konce daného roku a které stihne zaplatit do konce lhůty pro podání daňového přiznání. Konkrétně – pokud zálohu splatnou v prosinci 2018 uhradí až v lednu nebo únoru 2019, započte i tuto pozdě zaplacenou zálohu v přiznání za rok 2018 (zálohu zaplatí před uplynutím lhůty pro podání přiznání, tedy před 1. dubnem 2019).
Způsob stanovení výše záloh a lhůty pro jejich placení
Výše zálohy a periodicita se stanoví dle výše poslední daňové povinnosti, tedy daně za 2017. Výsledná výše zálohy se zaokrouhlí na celé stovky nahoru:
- daňová povinnost je více než 30 000 Kč, ale méně než 150 000 Kč – záloha je ve výši 40 % naposledy vyměřené daně a platí se pololetně (k 15.6. a k 15.12.)
- daňová povinnost je více než 150 000 Kč – záloha je ve výši 25 % naposledy vyměřené daně a platí se čtvrtletně (15. 6.,15. 9.,15. 12. a 15. 3. následujícího roku)
Jestliže poslední známá daňová povinnost vznikla za období kratší nebo delší než 12 kalendářních měsíců (např. při zahájení činnosti či v případě fúzí), musí se daňová povinnost přepočítat na celý kalendářní rok a z této přepočítané částky se pak vychází při stanovení výše a periodicity placení záloh.
U poplatníka fyzické osoby se zálohy stanovené podle výše uvedených pravidel snižují na polovinu v případě, kdy dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti tvoří z celkového základu daně více než 15 % ale méně než 50 %.
Kdo zálohy neplatí:
- poplatník, jehož poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč,
- fyzická osoba, u níž dílčí základ daně ze závislé činnosti (zaměstnání) tvoří 50 % a více z celkového základu daně
- fyzická osoba, která má stanovenou daň paušální částkou,
- poplatník, který ukončil činnost (např. podnikání) nebo mu zanikl zdroj příjmů (např. pozbyl nemovitosti využívané k pronájmu).
Možnost stanovení záloh jinak, než stanovuje zákon
Na žádost poplatníka může správce daně zálohy stanovené výše uvedeným způsobem snížit nebo jejich placení prominout. Žádost nepodléhá žádnému poplatku, lze ji účinně podat v listinné podobě nebo elektronicky (datovou schránkou). Žádost musí obsahovat vysvětlení a popis důvodů, proč lze reálně předpokládat, že daňová povinnost za aktuální zdaňovací období bude významně nižší, než ze které se stanovovala výše a periodicita záloh, a proto nebudou zálohy na úhradu předpokládané daně využity.
Správce daně pravděpodobně žádosti vyhoví, pokud poplatník k odůvodnění své žádosti doloží důvěryhodné podklady. Zpravidla se přikládá výsledovka za dosud proběhlou část zdaňovacího období, výpis z daňové evidence o vývoji příjmů a výdajů v aktuálním období apod.
