Správné posouzení, zda se jedná o opravu dlouhodobého majetku nebo jeho technické zhodnocení, řeší v praxi většina účetních. Oba pojmy od sebe významově častokrát dělí jen tenká hranice, ale z účetního a daňového hlediska se jedná o dvě zcela odlišné záležitosti. Pojďme se na tuto problematiku podívat blíže.
Připomeňme si základní pojmy:
- Oprava je definována v § 47 vyhlášky č. 500/2002 Sb., a na jejím základě dochází k odstranění účinků částečného opotřebení nebo poškození, jejím účelem je uvedení do předchozího stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení.
- Údržba je soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení, předchází se díky ní poruchám a odstraňují se drobnější závady. Udržování je daňově uznatelným výdajem (nákladem) stejně jako oprava.
- Technické zhodnocení je definováno v § 33 zákona o daních z příjmů, kdy se jedná o výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýší u jednotlivého majetku v úhrnu částku 40 000 Kč. Technickým zhodnocením jsou i uvedené výdaje nepřesahující stanovenou hranici, které poplatník na základě svého rozhodnutí neuplatní jako výdaj (náklad) podle § 24 odst. 2 písm. zb) zákona o daních z příjmů.
- Rekonstrukcí pak zákon rozumí takové zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů.
- Modernizací je rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku. V případě stavebních úprav je třeba vždy postupovat podle stavebních předpisů.
Jedním z častých dotazů, kdy se řeší, zda se jedná o technické zhodnocení nebo opravu, je otázka výměny oken. K tomuto najdeme odpověď v pokynu GFŘ D-22, kde je k §33 uvedeno, že za změnu technických parametrů se nepovažuje jen samotná záměna použitého materiálu, a to i v případě výměny oken s dřevěným rámem za okna s rámem plastovým, pokud zůstanou zachovány původní rozměry oken a počet vrstev skel oken. Technickým zhodnocením není například ani vybavení motorového vozidla zimními pneumatikami.
Na rozdíl od opravy není technické zhodnocení přímým daňovým výdajem (nákladem), ale zvyšuje vstupní případně zůstatkovou cenu dlouhodobého majetku pro odepisování. Do daňových výdajů (nákladů) se dostane až prostřednictvím odpisů tohoto majetku.
Hlavní rozdíl mezi opravou a technickým zhodnocením je ten, že zatímco oprava znamená buď výměnu původního za nové při zachování funkčnosti nebo uvedení majetku do původního stavu, technické zhodnocení představuje změnu funkčnosti objektu (u nemovitosti) nebo použitelnosti (u movité věci), stavebně – dispoziční změnu objektu, konstrukční změnu zasahující do podstaty věci, instalaci nebo zabudování nových prvků či zásadní změnu technických parametrů věci (např. zvýšení výkonu, snížení spotřeby, apod.).
Důkazní břemeno, zda se jedná o opravu nebo technické zhodnocení leží vždy výhradně na straně daňového poplatníka, který musí doložit původní stav před úpravami a nový stav po provedených úpravách tak, aby oba stavy mohly být porovnány. Je vždy vhodné, aby na faktuře nebo v přiloženém rozpisu provedených prací k faktuře/daňovému dokladu, byl ze strany dodavatelské firmy uveden podrobný rozpis, čeho přesně se oprava týkala. Doložit skutečnost, zda se jedná o opravu či technické zhodnocení je možné také technickou dokumentací, dodacím listem, odborným posudkem, fotodokumentací apod.
